index.md

{%- macro sidebyside(titles=['Unix', 'Windows']) -%}

{%- for title in titles -%}

{{ title }}

{%- filter markdown() -%}

{{ caller() | extract_part(loop.index0, '---') | dedent }}

{%- endfilter -%}

{%- endfor -%}

{%- endmacro -%}

Příkazová řádka

V této lekci se seznámíme s příkazovou řádkou – černým okýnkem, které programátoři používají na zadávání textových příkazů.

Na většinu z toho, co příkazová řádka umí, můžeš použít i něco jiného – ikonku na ploše, speciální program nebo editor, webovou aplikaci – ale tyhle vychytávky mají dvě nevýhody:

• často se liší mezi různými počítači, takže s „tvojí“ variantou ti bude moci pomoct míň lidí, a
• z příkazové řádky se dá jednoduše kopírovat text, což zjednodušuje spolupráci přes e-mail nebo chat.

I když příkazová řádka možná není úplně nejjednodušší způsob jak s programováním začít, dlouhodobě se ti základy práce s ní určitě vyplatí. A i o tom tenhle kurz je.

Příkazová řádka (respektive program, kterému se říká i konzole či terminál; anglicky command line, console, terminal) se na různých systémech otevírá různě:

• Windows (české): Start → napsat na klávesnici „cmd“ → Příkazový řádek
• Windows (anglické): Start → napsat na klávesnici „cmd“ → Command Prompt
• macOS (anglický): Applications → Utilities → Terminal
• Linux (GNOME, čeština): Činnosti → hledat Terminál
• Linux (GNOME, angličtina): Activities → hledat Terminál
• Linux (KDE): Hlavní Menu → hledat Konsole

Nevíš-li si rady, zkus buď googlit, nebo se zeptat někoho zkušenějšího.

Po otevření konzole tě uvítá výzva (angl. prompt): řádek, kterým počítač vybízí k zadání příkazu. Výzva končí na Unixových systémech (např. Linux a macOS) znakem $; na Windows znakem >.

Před tím znakem $ nebo > budou nejspíš ještě nějaké další informace, které jsou ovšem v těchto materiálech vynechané. A budou vynechané i ve většině ostatních návodů co najdeš na internetu. Na každém počítači totiž můžou být trochu jiné.

{% call sidebyside(titles=['Unix (Linux, macOS)', 'Windows']) %} $

{% endcall %}

Podle systému se potom liší i samotné příkazy, které budeš zadávat: Unixové systémy (Linux a macOS) rozumí jiným příkazům než Windows.

[note] Velikost písma Je-li ve Windows moc malé písmo, klikni na ikonku okna a vyber Možnosti. V záložce Písmo si pak můžeš vybrat větší font.

{{ figure( img=static('windows-cmd-properties.png'), alt='Screenshot menu příkazové řádky', ) }}

Na ostatních systémech hledej v nastavení, nebo zkus Ctrl++ a Ctrl+- (příp. se Shift).

První příkaz

Začněme ale příkazem, který je všude stejný. Napiš whoami (z angl. who am I? – kdo jsem?) a stiskni Enter. Objeví se přihlašovací jméno. Třeba u Heleny by to vypadalo takhle:

{% call sidebyside() %} $ whoami helena

whoami pocitac\Helena {% endcall %}

[note] Znak $ nebo > je v ukázce jen proto, aby bylo jasné že zadáváš příkaz do příkazové řádky. Vypíše ho počítač, většinou ještě s něčím před ním, takže ho nepiš {{gnd('sám','sama')}}! Zadej jen whoami a Enter.

Stejně tak počítač sám vypíše přihlašovací jméno.

Aktuální adresář

Příkazová řádka pracuje vždy v nějakém adresáři neboli složce (angl. directory, folder). Adresář a složka jsou synonyma; můžeš používat kterékoli z nich.

Ve kterém adresáři zrovna jsi, to ti poví příkaz, který se podle systému jmenuje pwd nebo cd (z angl. print working directory – vypiš pracovní adresář, resp. current directory – aktuální adresář).

{% call sidebyside() %} $ pwd /home/helena/

cd C:\Users\helena {% endcall %}

Aktuální adresář se většinou ukazuje i ve výzvě příkazové řádky, před znakem $ nebo >. Ale je dobré pwd/cd znát, kdyby ses náhodou ztratil{{a}}. Občas totiž bývá vypsaný zkráceně. A taky třeba budeš v budoucnu muset pracovat na počítači který před $ ukazuje něco jiného.

Něco jako aktuální adresář možná znáš z grafických programů, kterými vybíráš soubory: typicky mají v horní (nebo na Macu dolní) části uvedeno který adresář zrovna ukazují. Příkazová řádka umí soubory ukazovat taky – ale musíš si o to říct.

Co v tom adresáři je?

Příkaz ls nebo dir (z angl. list – vyjmenovat, resp. directory – adresář) ti vypíše, co aktuální adresář obsahuje: všechny soubory, včetně podadresářů, které se v aktuálním adresáři nacházejí.

{% call sidebyside() %} $ ls Applications Desktop Downloads Music …

dir Directory of C:\Users\helena 05/08/2014 07:28 PM

Applications 05/08/2014 07:28 PM Desktop 05/08/2014 07:28 PM Downloads 05/08/2014 07:28 PM Music … {% endcall %}

Změna aktuálního adresáře

Aktuální adresář se dá změnit pomocí příkazu cd (z angl. change directory – změnit adresář). Za cd se píše mezera a jméno adresáře, kam chceš přejít. Pokud máš adresář Desktop nebo Plocha, přejdi tam. Pak nezapomeň ověřit, že jsi na správném místě.

Používáš-li Linux nebo macOS, dej si pozor na velikost písmen: na těchto systémech jsou Desktop a desktop dvě různá jména.

Používáš-li Windows, cd už jsi používal{{a}} – tento příkaz se chová různě podle toho, jestli něco napíšeš za něj nebo ne.

{% call sidebyside() %} $ cd Desktop $ pwd /home/helena/Desktop

cd Desktop cd C:\Users\helena\Desktop {% endcall %}

[note] Poznámka pro Windows Pokud přecházíš do adresáře na jiném disku, například D: místo C:, je potřeba kromě cd zadat jméno disku s dvojtečkou jako zvláštní příkaz (např. D:).

Vytvoření adresáře

Co takhle si zkusit vytvořit adresář? To se dělá příkazem mkdir (z angl. make directory – vytvořit adresář). Za tento příkaz napiš jméno adresáře, který chceš vytvořit – v našem případě zkouska:

{% call sidebyside() %} $ mkdir zkouska

mkdir zkouska {% endcall %}

Vypiš si teď obsah aktuálního adresáře pomocí ls nebo dir. Jeden z vypsaných adresářů bude zkouska.

Když je adresář vytvořený, můžeš do něj přejít podobně jako jsi před chvílí {{gnd('přešel', 'přešla')}} na Desktop nebo Plocha:

{% call sidebyside() %} $ cd zkouska

cd zkouska {% endcall %}

V grafickém hledátku

Často nebudeš pracovat jenom s příkazovou řádkou. Vyplatí se umět aktuální adresář z příkazové řádky otevřít i v jiných programech.

Otevři si prohlížeč souborů. Tenhle program je na každém systému jiný:

Linux

{{ figure( img=static('linux-file-browser.png'), alt='Screenshot programu Nautilus na GNOME', ) }}

macOS

{{ figure( img=static('macos-file-browser.png'), alt='Screenshot programu Finder na macOS', ) }}

Windows

{{ figure( img=static('windows-file-browser.png'), alt='Screenshot průzkumníka na Windows', ) }}

Možná umíš v tomhle programu klikáním „donavigovat“ do adresáře, který je aktivní v příkazové řádce. V budoucnu to ale bude složitější, takže bude dobré si vyzkoušet kopírovat text z příkazové řádky a vložit ho do prohlížeče souborů.

Bohužel se to dělá na každém systému jinak. A protože známé zkratky Ctrl+C a Ctrl+V dělají v příkazové řádce něco jiného než kopírování, nejspíš se to dělá jinak, než jsi zvykl{{gnd('ý', 'á')}}.

Nejdřív si pomocí příkazu cd nebo pwd nech vypsat celé jméno adresáře zkouska:

{% call sidebyside() %} $ pwd /home/helena/Desktop/zkouska

cd C:\Users\helena\Desktop\zkouska {% endcall %}

Kopírování z příkazové řádky

Na Linuxu vyber text myší a pak buď:

• pravým tlačítkem myši otevři menu a vyber Kopírovat nebo Copy, nebo
• zmáčkni Ctrl+Shift+C. (Pozor, v příkazové řádce musíš použít navíc Shift.)

Na macOS vyber text myší a pak stiskni ⌘ Command+C.

Na Windows v menu příkazové řádky (ikonce vlevo nahoře) vyber Edit → Mark, text vyber myší a zkopíruj pomocí Enter.

Otevření v prohlížeči souborů

Na Linuxu záleží na programu, který používáš. Buď:

• zmáčkni Ctrl+L a jméno adresáře vlož pomocí Ctrl+V, nebo
• vyber jméno adresáře v horní části, smaž ho a vlož nové pomocí Ctrl+V. V obou případech potvrď pomocí Enter

Na macOS vyber v menu Go → Go to Folder, vlož jméno adresáře pomocí ⌘ Command+V a potvrď pomocí Enter.

Na Windows klikni na jméno adresáře v horní části. Převede se tím na editovatelný text. Smaž ho a pomocí Ctrl+V místo něj vlož nové jméno. Potvrď pomocí Enter.

Teď se můžeš podívat na Plochu nebo do nějakého grafickém programu na prohlížení adresářů: zjistíš, že se adresář opravdu vytvořil.

Vkládání do příkazové řádky

Občas si otevřeš soubor v prohlížeči souborů a budeš do něj chtít přejít v příkazové řádce. Zkopírování jména adresáře doufám nebude problém; vkládání do příkazové řádky je ale občas jiné než v ostatních pogramech:

• Linux: Ctrl+Shift+V
• macOS: ⌘ Command+V
• Windows: Menu Edit → Paste

[note] Pokud jsou ve jménu mezery nebo jiné speciální znaky jako *#$%^()><;"?, musíš ho v příkazové řádce ještě uzavřít do uvozovek: před a za jméno napiš ", např:

$ cd "můj super adresář"

Lepší je ale mezery a zvláštní znaky ve jménech souborů nepoužívat.

Pozorování změn

Vyzkoušej si, že se v řádce projeví i změny, které na počítači uděláš jiným způsobem.

V grafickém prohlížeči, který se „dívá“ na stejný adresář, jako máš aktivní v příkazové řádce, vytvoř nový soubor nebo adresář. Pak se pomocí příkazu ls nebo dir podívej, že se opravdu vytvořil. Potom ho v grafickém programu smaž – a v příkazové řádce se ujisti, že je opravdu smazaný.

Na počítači máš jen jednu sadu souborů, se kterou umí manipulovat jak grafické programy tak příkazová řádka.

O úroveň nahoru

A poslední věc: jsi-li teď v adresáři Desktop/zkouska (nebo Plocha/zkouska, Desktop\zkouska atp.), jak se dostat zpátky do Desktop?

Příkaz cd Desktop fungovat nebude: tím bys počítači řekl{{a}}, ať se přepne do adresáře Desktop v aktuálním adresáři. Ale v adresáři zkouska žádný Desktop není! Je to naopak: zkouska je v Desktop. Odborně řečeno, adresář Desktop je nadřazený aktuálnímu adresáři.

Nadřazený adresář má speciální jméno .., dvě tečky. Přejdi do něj zadáním cd .. a pak se ujisti, že jsi opravdu v Desktop:

{% call sidebyside() %} $ cd .. $ pwd /home/helena/Desktop

cd .. cd C:\Users\helena\Desktop {% endcall %}

Další cd .. by tě přesunulo do dalšího nadřazeného adresáře – v našem příkladu helena.

Konec

Příkazů existuje samozřejmě daleko víc.

Když se je naučíš, můžeš z příkazové řádky plnohodnotně ovládat počítač: vytvářet soubory, mazat je, pouštět programy, měnit nastavení a podobně. Vydalo by to ale vydalo na samostatný kurz, a tak tady skončíme.

Vyzkoušej si ještě jeden příkaz, ten, který příkazovou řádku zavírá: exit.

Příkaz exit funguje stejně na všech systémech. To samé platí pro překvapivě mnoho příkazů (kromě těch základních jako cd, pwd a ls). Proto ve zbytku těchto materiálů nebudu používat ukázky dvojmo podle operačního systému.

A budu používat unixovskou výzvu $. S touto konvencí se setkáš i ve většině návodů na internetu. Používáš-li Windows, je dobré si na $ zvyknout i když ve své řádce máš místo něj >.

Zkus si tedy, co dělá příkaz exit:

$ exit

A tím je úvod do příkazové řádky hotový.

Přehled

Tady je tabulka základních příkazů, se kterými si do začátku vystačíš:

Unix	Windows	Popis	Příklad
cd adresář	cd adresář	změna adresáře	cd test cd ..
pwd	cd	výpis aktuálního adresáře	pwd cd
ls	dir	výpis adresáře	ls dir
exit	exit	ukončení	exit

Další příkazy jako python nebo git si vysvětlíme až budou potřeba, po tom, co si je nainstaluješ.